Cesta do Cap d´Agde

(2025) Navazuji na nedávný článek "Pro koho je naturist village v Cap d´Agde?", v kterém jsem popsal náš pobyt v tomto nudistickém městečku a zároveň slíbil, že dojmy z cesty popíši v samostatném článku. I cesta si zaslouží zprávu, zejména proto, že jsme při ní navštívili dva další nudistické kempy.

Navigace nám navrhovala z centra Prahy 1445 km dlouhou cestu přes Norimberk, Mylhúzy a Lyon s odhadovanou čistou dobou jízdy cca 14 hodin. Protože jsme jeli s karavanem a také proto, že snad všichni Francouzi se v sobotu dopoledne chtěli přesunout k moři, čímž vytvořili poměrně velké zácpy mezi Lyonem a pobřežím, jsme v autě strávili odhaduji klidně 20 hodin. Vyjeli jsme již ve čtvrtek večer a přespávali nějakých 300 km od Prahy na odpočívce Autohof Schwabach West. Parkoviště na odpočívce je placené (10 EUR) ale už jsme byli hodně unavení a nechtěli riskovat, že další odpočívky budou přeplněné a nezaparkujeme na nich vůbec.

S přespáním v nudistickém kempu někde po cestě jsme počítali. Jak v Německu, tak ve Francii nejsou FKK kempy ve vnitrozemí výjimečné. Většinou jde o kempy klubové, které ale mají i pár míst pro hosty. Ve Francii jsme chtěli přespat ještě někde před Lyonem a vyhlédli jsme si kemp Club du Soleil de Lyon (https://cslyon.fr/) těsně před městem. Narazili jsme však na to, že na webu není telefonní kontakt, ale jen e-mail a důrazná informace, že je třeba vždy dělat rezervaci předem. Na e-mailový dotaz nám z kempu kladně odpověděli cca za 4 hodiny, to už jsme ale byli ubytovaní v jiném bližším kempu - Club Naturiste de Besançon (https://cnb-osselle.jimdofree.com/) , kde telefon i volné místo měli. Za dvě osoby, karavan a připojení na elektřinu jsme platili něco málo pod 30 EUR. Účet jsem ztratil a karty v těchto klubových kempech obvykle neberou, takže přesnou částku už nezjistím.

Kemp vypadal jako jiné klubové kempy, které jsme viděli v Německu. Nebyl u vody, ale byl v něm bazén. Šlo o poměrně rozlehlý oplocený areál v lese za obcí v klidném prostředí. V kempu byly čisté sociálky a malá klubovna s "minibarem" – všechny nápoje za Euro. Hostů v celém kempu bylo pár, nejvíce lidí najednou jsme viděli u hry Petanque, kde se sešlo bezmála deset francouzských nudistů. U bazénu nikdy nebylo více než 2-3 lidé najednou, většinou byl prázdný. Kemp mi provozem připomínal spíše zahrádkářskou či chatovou kolonii. Nudisté z okolí sem podle mě jezdí spíše na víkendy, možná i volná odpoledne. Více času zde v létě tráví pár důchodců, ale není to místo, kdy by masy lidí trávily svou letní dovolenou. Přestože oproti naší zemi je ve Francii stejně jako v Německu podobných zařízení dost, myslím, že žijí zejména ze své historie. FKK kluby zde vnikaly často před první světovou válkou, mají k dispozici velké pozemky a vybudovanou infrastrukturu. Členů se mi zdá být tak akorát, aby kempy udržovali a přiměřeně modernizovali, ale poptávka po podobných zařízeních určitě není taková, že by praskaly ve švech a vypadalo to, že se budou rozšiřovat nebo vznikat nová.

Druhý den následovala cesta přes Lyon dolů k moři, kterou jsme projeli převážně v koloně. Příště už bychom určitě cestu plánovali tak, abychom minimálně úsek mezi Lyonem a Marseille projeli v noci či brzy ráno. Popis pobytu v Cap d´Agde přeskočím, je v článku, na který odkazuji v úvodu. V rámci rekognoskace nudistických lokalit jsme se během svého pobytu u moře ještě byli podívat na naturistické pláži v Sérignan, která je cca půl až třičtvrti hodiny cesty autem z Cap d´Agde. Pláž to byla klidná, asi 400 m dlouhá, bez občerstvení i jiných turistických atrakcí. Vedle pláže je nudistický kemp, který také vypadá klidně a citlivě zasazený do přírodního prostředí. Nejsa zde ubytovaní do kempu jsme nelezli, proto Vám o něm více neřekneme. Další náš výlet z Cap d´Agde byl již nenudistický a to do města Carcassone, kam jsme lehce přes hodinu vlakem. Motivací k návštěvě bylo hlavně to, že jsme strávili mnoho večerů při hraní stejnojmenné stolní hry. Carcassone nás nezklamal. Vypadá dost podobně jako v té hře. Chybí jen dřevění panáci.

Cestou zpět domů jsme zvládli na jeden zátah dojet jen na Francouzko německé hranice a spali jsme na odpočívce ještě na francouzské straně hranice. V Německu jsme se po cestě zastavili ještě v jednom nenudistickém cíli hodném přesto zmínky, a to jest technické muzeum v Sinsheimu. Největší soukromé technické muzeum v Evropě, které je financováno jen ze vstupného, z darů a příspěvků členů spolku. Největším tahákem jsou jediná dvě dopravní nadzvuková letadla, která se objevila v běžném civilním provozu – Concorde a sovětský TU-144. Obě přístupná. Kromě toho se expozice zaměřují hlavně na dopravní prostředky a trochu na vojenskou techniku. Sbírka formulí 1 je snad také největší v Evropě a na své si přijdou i milovníci dragsterů (já mezi ně nepatřím, raději jsem si googlil, zda používám správný výraz). Česká či československá stopa je na můj vkus relativně malá. L-39 Albatros, jeden automobil Laurin a Klement, pár děl z plzeňské Škodovky a sovětský Il-18 v barvách ČSA. Něco jsme samozřejmě mohli přehlédnout, ale asi nic velkého.

Protože jsme se za týden našeho pobytu u moře nahoty ještě nenabažili, stavili jsme se ještě v jednom nudistickém kempu alespoň na vykoupání. Byl to kemp spolku BffL Stuttgart (https://www.bffl-stuttgart.de/, Bund für freie Lebnesgestaltung) na Simonbergu. Odbočka s dálnice měla trvat cca 20 minut tak jsem si řekli, že nemáme co ztratit a jeli jsme tam na blint, i když na webu nebyly žádné informace o vstupu pro nečleny a pro neubytované. Postupně jsme však jeli pro karavan stále křivolatějších silničkách a vrchol byl výjezd přímo ke kempu, který je na… no na vrcholu, ne nadarmo se to tam jmenuje Simon-berg. Správce kempu nám zavolali lidé, kteří zrovna vyjížděli a při čekání na verdikt, zda nás vpustí či ne jsem již s obavami zkoumal, kde bych se v kopci před bránou s karavanem otáčel. Pan správce nás vpustil a byl velmi příjemný, ukázal nám nejen bazén, ale i klubovnu, kde opět funguje samoobsluha – nápoje a pochutiny za cenu podobnou cenám v obchodě, trochu jsme si i u piva (vzhledem k naší další cestě nealkoholického) popovídali, což jsem mimo zjišťování informací o Simonbergu využil k propagaci našeho kmenového FKK kempu Úštěk. Kemp na nás dýchl příjemnou atmosférou, ubytování pro nečleny je tam možné (jen je vhodné se domluvit předem), určitě je to místo, kde bychom se při nějaké další cestě ještě zastavili, klidně i na více než jednu noc. Více o kempu včetně ceníku na fotkách.

Domů jsme dorazili někdy po půlnoci. A druhý den jsme si jeli koupit nový karavan. Do Valaškého Meziříčí. Cestou po Německu a Francii jsem si říkal, jak je naše země roztomile malá, všude, kam by kamenem dohodil. No po cestě Praha – Valašské Meziříčí na otočku a zpět s karavanem mi už to tak nepřišlo. Náš původní, 25 let starý, trochu shnilý, karavan si vysloužil výměnu tím, že jsme v kempech po cestě vyhazovali pojistky. Někdy šly nahodit, někdy ne (naštěstí v Cap d´Agde vyhodily jen první a poslední den). Mě ho bylo líto, ale Jana řekla dost. Následující cesta k Baltu, na záznam z které se již můžete těšit, tedy probíhala již s novým přípojným vozidlem.

A. a J. srpen 2025