Krátká zpráva od polského Baltu

O zážitcích u polského Baltského moře jsem chtěl také napsat článek, ale mám zatím tak málo materiálu, že jsem se v zájmu objektivity rozhodl své dílo nazvat pouze krátkou zprávou. Náš záměr projet celé polské pobřeží a na každém místě, samozřejmě takovém, u kterého se nachází nudistické pláže, se zdržet dva-tři dny, se nám nepodařilo uskutečnit ani ve dvou po sobě jdoucích letech.

Loni (srpen 2024) jsme přijeli z Prahy do městečka Mezizdroje u Świnoujście (hezky česky Ústí nad Svinou) a i při relativně pozdním příjezdu (kolem deváté hodiny) nás ubytovali v rekreačním areálu s místy pro stany a karavany Ośrodek Stilo https://miedzyzdroje-stilo.pl/. Hned vedle byl ještě další, jednodušší kemp, ale tam už jsme správce nedohnali ani po telefonu. K nudistické pláži to byly asi dva kilometry směrem od centra, tj. cca 10 minut pohodlné cesty na kole. Vůbec jsme nevěděli co čekat od polské nudapláže, kterou jsme si našli pouze v mapách, ale dojem byl veskrze pozitivní. Pláž tam byla, sice nebyla značená jako nudistická (jestli dokážu ještě dobře identifikovat z fotek byl to vchod M u altánku) a byli na ní prokazatelní nudisté. Nebylo jich mnoho, oproti plážím blíže městu byla skoro prázdná a každý měl kolem sebe kromě obligátní ohrádky proti větru i spoustu prostoru. Příjemné bylo to, že tam byli fakt výhradně nahatí, nešlo o nějakou smíšenou pláž, kde se nahota toleruje. Mezi návštěvníky převažovali páry, nezaznamenali jsem zvýšenou koncentraci čumilů a tak.

K Baltu jsme vyrazili, když v Česku byla vlna veder a u polského moře bylo příjemných 22-25 stupňů, kdy nevadil ani zde téměř trvalý vítr. Přesto jsme se hned po prvním dni vybavili plážovými zástěnami – proti větru určitě doporučujeme. Teplé slunečné počasí, dlouhé široké písečné pláže, které dále od centra města byly skoro prázdné, stezky pro kola i pěší daleko podél pobřeží, ale i nabídka pečených a smažených ryb i jiných jídel v barech a restauracích za ceny, u kterých jsme na rozdíl od Chorvatska, nemuseli přemýšlet, jestli jíst zase v restauraci nebo už něco uvařit v karavanu. Z cen v restauracích jsem měl pocit, že jsou podobné jako u obědových meníček v Praze. Už po prvním dnu jsme si řekli, že se nám zde bude líbit a přemýšleli jsme, zda nám ještě někdy bude stát za to absolvovat daleko delší cestu k moři do Chorvatska. Idylka však brzy skončila. Druhý den večer už jsem se necítil dobře. Ještě jsme se přesunuli do další naší vyhlédnuté destinace – Dźwirzyna u Kolobrzegu, ale tam už jsem se další den probudil s horečkou 39°C. Napozítří jsme se vraceli předčasně domů, skončil jsem s antibiotiky.

Letos jsme na nemocí přerušenou cestu navázali tam, kde jsme ji vloni přerušili - v Dźwirzynu u Kolobrzegu. Ubytovali jsem se v nám již známém kempu Jantar. Je to hodně jednoduchý kemp, který určitě není pro romantiky. Přišlo mi, jako by byl na místě nějaké větší již neexistující stavby nebo průmyslového areálu, je tam poměrně hodně vybetonovaných ploch kolem kterých na travnatých pásech stojí karavany. Sociálky jsou v kontejnerech, recepce ve starém karavanu. Ale je to přímo v centru Dźwirzyna, kousek od moře a přestože loni jsme tam skončili hlavně proto, že velký kemp na konci obce byl obsazený, letos jsme se tam vrátili. Prostě ač to není romantické vše funguje a majitelé jsou velmi příjemní a ochotní. Loni jsem měl i pocit, že kemp byl velmi levný, letos jsme platili 150 zlotých (cca 900 Kč) za dva dospělé a dvě děti/den, což už mi přišlo takové normální. Trochu více než v Úštěku, ale no, ne o moc a mají tam to móře.

Že zdražilo mi přišlo i v restauracích. Pivo stálo standardně 15 zlotých (cca 90 Kč) Za jídla jsme platili mezi 200–300 Kč za porci a ani v Biedronce už neměli všechno zadarmo. Takže už mi polské pobřeží nepřišlo ultralevné jako rok před tím, ale zase články o tom, jak Poláci letos ceny napálili tak, že tam všechny turistické podniky zejí prázdnotou, na které jsem narazil na některých senzacechtivých českých webech, byly přehnané. Nám, návštěvníkům ze země úpící pod fialovou drahotou, ceny přišly takové normální a na dovolenkovou destinaci docela dobré, ve srovnání se západem a zejména s Chorvatskem stále pořád výrazně nižší. Dětem jsme neupírali ani nákup suvenýrů (např. kapybara, pistole apod.) a spoustu peněz utratili také za všudypřítomné hrací (nevýherní) automaty.

Abych se už konečně dostal k nudapláži – byla tam. Byla asi čtyři kilometry od našeho kempu směr Grzybovo (z velkého kempu na kraji Dźwirzyna by to byla polovina). Jezdili jsme tam na kole, jednou dokonce i s paddleboardem na zádech. Pláž byla neoznačená, ale zaručeně nudistická, a to v délce cca 500 m. Najít lze velmi snadno, protože vchod je u největšího parkoviště v lese u silnice mezi Dźwirzynem a Grzybowem. První den, kdy jsme tam byli, a který byl z celého našeho pobytu nejteplejší, tam nudisté naprosto převládali. Plavky měli někdy ženy dole či nenudistický doprovod nudistů. Další dny již tak teplé nebyly, a to přineslo větší množství textilních návštěvníků. Jednak těch, kteří si prostě dělali dlouhé procházky podél pobřeží a také cyklistů, které vpadli k moři náhodným vchodem (u baltského pobřeží jsou podél moře duny a mezi nimi jsou "vchody") za účelem rychlého vykoupání. Co se týče počasí, že čtyř dnů strávených v Dźwirzynu byl jeden den vyloženě teplý a slunečný, tak 23 stupňů tipuji. Dva dny bych tipnul teplotu tak na 20 stupňů, a to už bylo trochu o otužování, ale u moře na pláži jsme stejně jako mnoho Poláků byli. Jeden den ze čtyř jsme vyrazili na cyklovýlet do Kolobřehu a k moři se šli jenom podívat, ve větrovkách. Ještě poznamenám, že ty teploty nevypadají tak strašně – ale musíte si uvědomit, že u Baltu fouká. Pořád a docela hodně.

Na nudapláži opět převládali páry, sem tam samotný muž. Neřekl bych, že by tam bylo mnoho čumilů, ale nějací pánové holt neleží nohama směrem k moři, jak je obvyklé, ale různými jinými směry. Zaujalo mě to, ale nechci to hodnotit, nevím, jaký mají důvod. Vím jen, že když jsme si zapomněli deku a vracel jsem se pro ni do kempu, mé přítelkyně se ujal Tomasz (děti ho neodradili). Psala mi to ve zprávě, psala i, že se Tomasz ptal, kde má svého chlopa. Trochu mě to znervóznilo. Když jsem se vracel, Tomasz ke mně již běžel s napřaženou pravicí. Já věděl, že on je Tomasz, on věděl, že já jsem Adam, tak jsme se pozdravili. Neobjali. Já k němu nadále cítil jistou ostražitost. Ale Tomasze, nudistu někde od Jablůnkova, tímto, pokud bude číst můj článek, pozdravuji. Třeba se někdy setkáme v Antošovicích, kam se chceme někdy podívat, protože, prostě protože jsme tam ještě nikdy nebyli.

Nakonec z našeho dalšího poznávání polského pobřeží, ale, nebudu to zapírat - hlavně nudapláží na polském pobřeží, nebylo zase nic. Od pátku se počasí mělo zkazit tak, že by rekognoskace neoznačených nudistických nudapláží byla zhola nemožná (i nudisté by si v takové psotě určitě oblékli plavky). Rozhodli jsme se, že se nebudeme přesouvat kvůli návštěvě jedné další nudapláže o sto kilometrů dále a užijeme si zbytek dovolené v klidu na stejném místě. V pátek, kdy se počasí zkazilo, jsem se již vypravili směr Česká republika a zastavili jsme se až těsně před hranicemi. Protože jsme měli ještě dva dny dovolené a nespěchali domů, hledali jsme ještě nějaké zajímavé místo k zastavení. Vybrali jsme Jeziorka Kolorowe u Kamiennej Góry. Je to celkem hezké, co to je lze odvodit z názvu a spousta dalších informací je na internetu. Akorát ty barvy nebyly na konci léta, kdy toho kvůli tomu neprokázanému globálnímu oteplování moc nenapršelo, zas tak atraktivní. Ubytovali jsem se na louce, které se prohlašuje za parkoviště i za kemp (https://parking-kolorowe-jeziorka.pl/). První den nás paní majitelka nadchla, protože jsme si zapomněli vybrat zlotuvky z bankomatu a paní nás nechala zaparkovat za 50 zlotych, když jsme řekli, že už se nebudeme ani sprchovat a nepotřebujeme elektřinu. Druhý den, už jsme paní řekli, že se sprchovat všichni budeme a účtovala 200 Kč za osobu (celkem 800 Kč, připojení na elektřinu jsme neměli). To už jsem byl trochu zklamaný, když jsem zjistil, že zázemí pro kempaře tam není. Není kde umýt nádobí (myl jsem ho ve sprchovém koutě), kam vylít chemický záchod a jediná sprcha s malinkým umyvadélkem je tam pro celý kemp. Nejvtipnější na té vesnici pod jeziorkami kolorovymi mi přišlo to, že je tam asi milón parkovišť. Snad každý občan si na své zahradě založil parkoviště a vybírá na něm zlotuvky. Ale poslední, které je nejblíže jezírkům, veřejné, je úplně zadarmo (a když jsme tam byli my bylo úplně prázdné).

Uznávám, krátké to nebylo, možná můj nejdelší článek. Přesto na začátku vymyšlený název ponechávám.

A ještě dvě praktické informace:

Bankomaty - Už jsem si zvykl, že nevozím do zahraničí peníze v hotovosti. Když to jde platím kartou a když je potřeba hotovost, na místě si vyberu z bankomatu. V Polsku mě ale nepotěšilo, že naprostá většina bankomatů účtuje poplatek za výběr, obvykle kolem 20 zlotych. A to nejen bankomaty Euronet a podobné, ale i bankomaty klasických bank.

A jedna pro karavanisty - většina dálnic v Polsku je pro osobní automobily bezplatná. Jen na některých úsecích jsou mýtné brány, ale tam jsme my nejeli. Auta a soupravy nad 3,5 t však mýtné platí a na rozdíl od Německa není pro karavany výjimka. Pro placení je třeba se zaregistrovat v systému e-toll a do mobilu si stáhnout jejich aplikaci. Určitě to nedoporučuji dělat až po cestě na hranici. Registrace mi trvala přes hodinu, je třeba nascanovat občanku, techničák a doklad o třídě euro. V tom posledním byla další zrada. Protože, žádný takový doklad nemáme, řekli jsme si, že to snad vyčtou z techničáku a zadali pro své auto dle skutečnosti třídu euro 6. Za asi čtrnáct dní po registraci, shodou okolností po cestě zpět do ČR, nám však přišel mail, že kvůli chybějícímu dokladu o třídě euro neproběhla správně verifikace našeho vozidla. Později jsem zjistil, že nám od toho okamžiku začala aplikace účtovat tarif za třídu euro 0. Jinak cestou k moři jsme jeli přes Německo, zpět jsme se vraceli přes Polsko směr Hradec Králové a celkem jsme za poplatky za silnice zaplatili 255 zlotych, což není tak hrozné.

S pozdravem A. a J.